Exkurze | Den otevřených dveří reprezentačních prostor Pražského hradu

Kancelář prezidenta republiky otevřela ve dnech 9. a 10. května 2019 reprezentační prostory prvního patra Pražského hradu pro školy. V sobotu pak proběhl den otevřených dveří pro veřejnost.



Nejprve jste svou školu museli registrovat na portálu, kde jste uvedli jak název školy, tak počet osob. Na prvním nádvoří Hradu pak ten den čekal speciální koridor. Překvapilo mě, že nekontrolovali, kolik nás je a jestli jsme opravdu ti, kteří tvrdíme, že jsme.

Pak Vás pustí dovnitř. Samozřejmě nesmí chybět kontrola u detektorů, kde se větší skupina poměrně dlouho zdrží.

Nemá smysl popisovat každý jeden sál, snad jen podotknu, že nejkrásnější jsou dle mého Španělský sál, Rudolfova galerie a pro obdivovatele historie Trůnní sál a Habsburský sál s portréty rodiny Marie Terezie.

Obecně lze říci, že návštěva je to zajímavá, ale nejsem si jistá, zda naprosto přínosná. Přeci jen jdete v úzkém koridoru obehnaném lany, abyste nevybočili a nestoupli mimo. V každé místnosti stojí jeden člen Hradní stráže a v některých průvodce, který dokola opakuje naučený text. Co mě zklamalo, byly ty davy lidí a to zejména těch, co se neumějí chovat.
Stávalo se, že jsme v některých saloncích čekali bezmála deset minut, než se skupinka středoškoláků před námi hne. Nemluvě o dvou divných paních, které se k naší školní skupině připletli, chodili neustále vepředu a pletli se do každé fotky, co chtěl člověk pořídit.

Skupinka středoškoláků před námi mě udivovala zejména tím, že kluci měli kapuce na hlavě, sluchátka v uších a sluneční brýle na očích. A nejhorší na tom bylo, že vedle nich stála jejich učitelka. Nevím, co za blbku je na to místo vzala, pokud je před tím nepoučila, že v těchto prostorech by měli alespoň částečně dodržovat nějaké dekórum. Bylo mi smutno a styděla jsem se za ně i za tu ignorantskou učitelku, která jim na jejich neomalené chování nic neřekla.

Zřejmě jsem staromódní, když mám názor, že místa odkazující k naší dlouholeté státnosti jsou hodna respektu a člověk, který je navštěvuje by se tak měl chovat.

V závěru chci poznamenat, že jsem tady nebyla prvně. Poprvé jsem zde byla na vysoké s naším docentem, který měl volitelnou přednášku na procházky po Praze. Tehdy jsme toho viděli mnohem více, byli jsme na prohlídce sami - asi 15 lidí a mohli jsme se po každé místnosti procházet naprosto volně.

Pokud jste však nikdy uvnitř nebyli, rozhodně prostory stojí za to. Svou majestátností a krásou připomínají doby minulé a spojují je s dobou současnou.