Jak jsme vyhráli Hru o trůny

Někteří jste možná četli můj příspěvek o tom, jak musím změnit zaměstnání. Ukázalo se, že karma je opravdu zdarma a boží mlýny melou sice pomalu, ale opravdu jistě.

Vedení naší školy končí k poslednímu červnu. Nikomu se ani nesnilo o tom, že se to opravdu stane. A ono se to opravdu stalo.
Všichni jsme na konci června podlehli neskutečné euforii, protože to znamenalo blýskání na lepší časy. Jenže se nakonec ukázalo, že to nebude takové růžové, jak se na první pohled zdálo.


Bylo mi řečeno, že se nemám ze školy stěhovat, moje smlouva bude v srpnu vyřešená a já budu moci zůstat. Říkala jsem si ok, to je super. Takže jsem to prostě neřešila. Vrátila jsem se na prázdniny k rodičům, abych si užila zaslouženého volna a zároveň si přivydělala na hradě nedaleko mého bydliště jako průvodce. Věřit zastupujícímu vedení se nakonec ukázalo jako fatální chyba. Okolo dvanáctého srpna jsem totiž obdržela jen tak mezi řečí zprávu, že pro mě mají maximálně úvazek v družině. O tom, že jsem se nejdřív musela doprošovat jakékoliv informace nemluvím. Takže neskutečný vztek se mísil se zoufalstvím. Co budu dělat? Půjdu na pracák? Naštěstí osud tomu chtěl jinak.

Ze dne na den jsem letěla do Prahy na pohovor a vyšlo to fantasicky. Takže ano, nakonec jsem změnila zaměstnání. Jsem na jiné škole a po přípravném týdnu jsem maximálně spokojená. Uvidíme, jak to půjde dál. Zároveň jsem si ale musela dojít pro věci do staré práce. Všichni se snažili být milí, ale mnou stále lomcoval vztek, takže jsem se neudržela a něco jim k tomu řekla. Mělo to tak být. Dneska už to vidím, ale tehdy mi to nepřišlo.

Jsem na nové škole a je to paráda. Bývalí kolegové mě pravidelně upozorňují na to, co se děje ve staré škole. Zdá se, že tam bývalé vedení přeci jen zůstane jako učitelka. No a zatápí jim. Diktuje si, vyhrožuje a tak podobně. Musí to trpět. A já se jim jen z povzdálí směju. Dobře jim všem tak. Tohle si totiž zaslouží za to, jak se ke mně oni zachovali. Tak ať si tam novou kolegyni užijí.