Jak jsme vyhráli Hru o trůny

Někteří jste možná četli můj příspěvek o tom, jak musím změnit zaměstnání. Ukázalo se, že karma je opravdu zdarma a boží mlýny melou sice pomalu, ale opravdu jistě.

Vedení naší školy končí k poslednímu červnu. Nikomu se ani nesnilo o tom, že se to opravdu stane. A ono se to opravdu stalo.
Všichni jsme na konci června podlehli neskutečné euforii, protože to znamenalo blýskání na lepší časy. Jenže se nakonec ukázalo, že to nebude takové růžové, jak se na první pohled zdálo.


Bylo mi řečeno, že se nemám ze školy stěhovat, moje smlouva bude v srpnu vyřešená a já budu moci zůstat. Říkala jsem si ok, to je super. Takže jsem to prostě neřešila. Vrátila jsem se na prázdniny k rodičům, abych si užila zaslouženého volna a zároveň si přivydělala na hradě nedaleko mého bydliště jako průvodce. Věřit zastupujícímu vedení se nakonec ukázalo jako fatální chyba. Okolo dvanáctého srpna jsem totiž obdržela jen tak mezi řečí zprávu, že pro mě mají maximálně úvazek v družině. O tom, že jsem se nejdřív musela doprošovat jakékoliv informace nemluvím. Takže neskutečný vztek se mísil se zoufalstvím. Co budu dělat? Půjdu na pracák? Naštěstí osud tomu chtěl jinak.

Ze dne na den jsem letěla do Prahy na pohovor a vyšlo to fantasicky. Takže ano, nakonec jsem změnila zaměstnání. Jsem na jiné škole a po přípravném týdnu jsem maximálně spokojená. Uvidíme, jak to půjde dál. Zároveň jsem si ale musela dojít pro věci do staré práce. Všichni se snažili být milí, ale mnou stále lomcoval vztek, takže jsem se neudržela a něco jim k tomu řekla. Mělo to tak být. Dneska už to vidím, ale tehdy mi to nepřišlo.

Jsem na nové škole a je to paráda. Bývalí kolegové mě pravidelně upozorňují na to, co se děje ve staré škole. Zdá se, že tam bývalé vedení přeci jen zůstane jako učitelka. No a zatápí jim. Diktuje si, vyhrožuje a tak podobně. Musí to trpět. A já se jim jen z povzdálí směju. Dobře jim všem tak. Tohle si totiž zaslouží za to, jak se ke mně oni zachovali. Tak ať si tam novou kolegyni užijí.

Exkurze | Den otevřených dveří reprezentačních prostor Pražského hradu

Kancelář prezidenta republiky otevřela ve dnech 9. a 10. května 2019 reprezentační prostory prvního patra Pražského hradu pro školy. V sobotu pak proběhl den otevřených dveří pro veřejnost.

Proč musím změnit pracoviště

Už je tomu tak. Jsem nucena změnit své současné pracoviště, moji oblíbenou základku, která mne nastartovala jako učitele, a hledat místo jinde. Musím podotknout, že nedobrovolně.

Všechno je to nějakým způsobem následek tříletého kolotoče u nás na škole, který se neustále nedokáže rozplést.
Nemůžu a ani nechci tady pitvat konkrétní důvody toho, proč to tak je, ale dovolím si to shrnout, že vztahy mezi vedením školy a učiteli nejsou harmonické a rozhodně ne na partnerské úrovni.

V červenci mi končí smlouva na současné škole a očividně se prodloužení nedočkám, tak hledám jinde.

Platy ve školství a obecně o učitelích

Ahoj všem, původně jsem neměla chuť to sem psát, ale poté, co se zase vyrojilo nespočet diskuzí k zrušenému navyšování platů učitelů, už nemůžu být zticha.

,, Učitelé berou více, než by měli. V osm jdete do práce, v jednu jste doma. Také máte dva měsíce prázdnin. CO BYSTE SAKRA JEŠTĚ CHTĚLI?" 

Takhle nějak zní většina argumentů proti navyšování platů učitelům. Možná mají pravdu. V tom jejich uzavřeném vesmírku, kde mají pocit, že sežrali moudrost světa. Dneska je každý odborníkem na vše. Nejvíce na učitelé a na školství.

Učím třetím rokem na ZŠ. Ráda bych Vám tedy prostřednictvím tohoto článku vyvrátila některé stereotypy, které jsou o učitelích obecně proklamovány.

Čtenářská a divácká gramotnost u mých žáků

Jsem učitelka, která se snaží své žáky rozvíjet komplexně. Nejen do nich v hodinách rvát data a jména jako o závod, ale také v nich pěstovat chuť po tom podívats e na historický film, či si přečíst historickou knížku.


Proto letos v sedmé a osmé třídě testuju recenze. U deváťáků to ani nezkouším, vím, že tam by to donesl jeden až dva. Takže nemá smysl se snažit.

Letos jsem teda k proslulým referátům, které mají žáci moc oblíbené, protože zkopírují text z wikipedie a mají pocit, že jim to zajistí o stupeň lepší známku na vysvědčení, přidala recenze.

Jelikož chápu, že ne každý v dané třídě je čtenář, někdo se raději dívá na filmy, či navštěvuje památky, dala jsem žákům na výběr ze tří možností:

• historická kniha
• historický film
• historické místo

Jejich úkolem je sepsat krátkou recenzi na jedno z vybraných témat. Prakticky přijímám recenzi na jakoukoliv knihu či film, kde se alespoň částečně objeví historické téma. Beru to tak, že je lepší něco, než nic.

Samozřejmě, že podmínkou úspěšného splnění úkolu je, že film opravdu viděli nebo knížku doopravdy četli. Nepotřebuju, aby mi v recenzi detailně vypisovali příběh a zápletku. Spíše mne zajímá jejich názor. Zda se jim kniha/film líbila nebo ne. A hlavně proč.

Sama vím, že mám ještě mezery v tom, co vyžaduji po svých žácích a striktní dodržování těchto požadavků mi dělá problém. Občas na to zapomenu, jindy se mi nechce a tak z pohodlnosti dám radši jedničku. Ano, vím, není to ideální, ale jsem mladá učitelka a vlastně se teprve učím. Musím tedy zapracovat nad tím, co a jak do budoucna a najít si osvědčený a efektivní systém.

TIP DO VÝUKY - Marco Polo

Objevné plavby vnímám jako důležitou část dějin. Troufám si tvrdit, že zcela diametrálně změnily pohled tehdejších lidí na svět. Ne nadarmo je jedna z tezí periodizace dějin taková, že novověk začíná rokem 1492, čili rokem, kdy Kolumbus doplul k břehům Ameriky.

To je však zcela mimo předmět mého dnešního zájmu.

Tuto inspiraci jsem využila předtím, než jsme začali vůbec probírat objevné plavby.  Je vhodné ukázat žákům, že byli cestovatelé i před těmi "slavmými", o kterých se budeme teď učit.
Jedním z příkladů může být právě Marco Polo.

Tohle je rozhodně kontroverzní osoba. Vědci a historici se dnes nemohou plně shodnout, zda Marco Polo žil s jestli byl opravdu v Číně, jak tvrdí jeho cestopis Milion.

Já osobně jsem cestopis četla ve třetím ročníku na VŠ v rámci semináře Historická geografie a kartografie. Naši prezentaci se spolužačkou jsme pak nazvaly Milion lží?

Nedoporučila bych však, aby učitel zadal čtení Milionu žákům na základní škole. I pro mě to bylo poněkud těžší čtení.

Oproti tomu jsem jim pustila Záhadné postavy dějin - Marco Polo a následně jsem jim udělila úkol. Jejich úkolem je podívat se na dokument znova, stejně jako na Byl jednou jeden člověk- Marco Polo. (Populární francouzský seriál.) Oba jsou dostupné na youtube.
Úkolem žáků pak je, aby sepsali esej na půl stránky na téma Byl Marco polo v Číně? 

Pro inspiraci jsem jim ukázala naši prezentaci na VŠ. Zmínila jsem, že údajně měl z Číny přivézt zmrzlinu a těstoviny do rodných Benátek. Snažila jsem se žáky neovlivnit v jejich úsudku na tuto postavu a podávala jsem jim informace z obou stran - detailní popisy historických pravd v Číně a na druhé straně absence popisu například Velké čínské zdi, hůlek apod...

Myslím, že téma Marco Polo a obecně objevné plavby má potenciál, co do výuky dějepisu na ZŠ i na SŠ.

Upřímně jsem zvědavá, jak jejich eseje dopadnou. Určitě sem podám report. Zároveň mám v plánu na objevné plavby zadat projekt, kdy si každý vybere jednoho cestovatele 15.-16. století a na A3 zpracuje jeho cestu. Zatím je to ve fázi příprav.

Update

Od ledna jsem se neozvala. Jsem teda děsná ostuda, no co se dá dělat.
Můj blog je to poslední, co mě za pár měsíců trápí.

Státnice jsem složila. Nejsem sice pyšná na svůj výsledek, jelikož si myslím, že jsem to uměla lépe, ale co se dá dělat. Nic.

Teď se snažím dotáhnout ke konci diplomku, ale pravděpodobně to dopadne až na září.

Asi bych se ráda rozepsala k tomu, co se děje ve škole, čeho jsem si všimla a co mě štve. Prosím neberte to tak, že si jen stěžuji. Chci někam sepsat své poznatky a nenapadá mě lepší možnost, než tady.

Jsem neustále unavená. Po třech letech v práci jsem úplně hotová. Nedokážu si moc předstvit, jak to bude vypadat po deseti nebo dvaceti letech. Ale věřím ve světlé zítřky. Věřím, že po špatném dnu přijde dobrý.

Užívám si prvního jarního sluníčka. Užívám si, že ráno nemrznu na zastávce a nemusím chodit ráno nabalena od hlavy až. patě. Jsem nadšená, že mohu konečně nosit tenisky. Miluju tenisky. Což mi připomíná, že si musím na jaře koupit nové. Vždycky si s jarem kupuju nové tenisky.

Ale teď zpět k tomu, o čem jsem chtěla psát.


BEZRADNOST V 7.A

Nejhorší letošní třída. U deváté už jsem si zvykla na to, že s nimi je to beznadějné, jenže sedmáci přišli do puberty a jsou nesnesitelní. Nic se s nimi nedá dělat. Takže jsem se rozhodla, že občanka i dějepis budou těžkým frontálem.
Protože mezi námi, nedá se dělat interaktivní výuka, pokud na to děti prdí. Pokud jim řeknete, že si mají něco přinést a ze třídy to přinese jeden, máte po aktivitě a nic stejně neuděláte.

NEMĚŘÍ SE VŠEM STEJNÝM METREM

Nejhorší, co mě štve, je fakt, že se u nás ve škole neměří všem stejným metrem. Je po nás šlapáno, že musíme chodit včas chodit do hodin, zapisovat do třídnice, či držet dozory na chodbě. U některých kolegů je to však přehlíženo s tím, že si nesmí škola dovolit je ztratit. Následně na poradě se ozývají věci, že jako my mladí neděláme to, co máme. Fakt jsem z toho akorát znechucená.
Noví učitelé si nadiktovali požadavky. Nemusí chodit na středeční porady. Nemusí mít ranní ozory, protože vedou děti do školy (nemluvě o tom, že tam máme matky, které tyto výhody nemají) a podobně. Štve mě to.

INTERREGNUM

Vedení školy je momentálně na zástupcích. Dlouhodobá nemoc naší paní ředitelky trvá už od ledna a pořád to vypadá, že ještě nebude. Ve škole panuje uvolněná atmosféra. Nikdo se nebojí mluvit, nikdo se nebojí chodit přes Mordor a nikdo se nebojí toho, že bude zase scéna. Já se ráno probouzím s tím, že mi až tak moc nevadí do té práce jít. Samozřejmě, že mi vadí ranní vstávání, ale není to tak hrozné.
Předtím jsem se každé ráno byla, prožívala úzkost z toho, co zase bude, co nás čeká, co zase udělá za scénu. A teď dva měsíce jsem mnohem klidnější. Myslím, že mi to hodně pomohlo s mojí psychikou. Jsem sice trošku unavená, ale už to není taková ta otrávená únava s bezradností.

NOVÍ KOLEGOVÉ

Nastoupili v lednu noví kolegové. A je to porod. Jedna je zmatená jako lesní včela. Druhá je salámistka, která přijela z ciziny a nic jí netrápí. Do hodin chodí bez ničeho. Do práce chodí 7.56, dozory nedrží a její jediná starost je, kdy už konečně dostane byt od města. Perfektní fakt.
Třetí byl můj kmarád. Byl.
Byla jsem tak strašně hloupá, že jsem ho přivedla. Chtěla jsem pomoci škole a byla to chyba. Je hrozný. Chová se jako arogantní krerén, který všechno ví a zná a všemu rozumí. Myslí si o sobě, že je perfektní. Zároveň se chová jako debil k dětem. Je na ně hnusný, řve na ně a je to vážně odporné. Pomalu ho všichni začínají nesnášet.

BEZRADNOST I JINDE

Jsem bezradná i v deváté třídě. Nic nechtějí dělat. Takže je to hodina od hodiny boj. Větší boj je ještě v hudebce. Netuším, co bude příští rok, ale hudebka mě vysiluje. Je to strašný. Nebaví mě to a nebaví to asi ani děti. Nedivím se. Kéž bych byla hudebkář, abych jim ty hodiny mohla udělat lepší. Jenže ono to s nimi ani nejde.

FRONTÁLNÍ VÝUKA

Vzhledem k neustálým exkurzím, přednáškám a podobně není čas ztrácet čas. Takže není čas na aktivitu. Není čas na zábavné hodiny. Musíte plnit plán a ŠVP, takže Vám stejně nezbývá, než jet frontální výuku.