Platy ve školství a obecně o učitelích

Ahoj všem, původně jsem neměla chuť to sem psát, ale poté, co se zase vyrojilo nespočet diskuzí k zrušenému navyšování platů učitelů, už nemůžu být zticha.

,, Učitelé berou více, než by měli. V osm jdete do práce, v jednu jste doma. Také máte dva měsíce prázdnin. CO BYSTE SAKRA JEŠTĚ CHTĚLI?" 

Takhle nějak zní většina argumentů proti navyšování platů učitelům. Možná mají pravdu. V tom jejich uzavřeném vesmírku, kde mají pocit, že sežrali moudrost světa. Dneska je každý odborníkem na vše. Nejvíce na učitelé a na školství.

Učím třetím rokem na ZŠ. Ráda bych Vám tedy prostřednictvím tohoto článku vyvrátila některé stereotypy, které jsou o učitelích obecně proklamovány.



Studium.
V reportáži DVTV srovnávali plat učitele a pokladní v Lidlu. Smutným faktem zůstává, že jako učitel musíte pět let studovat na vysoké škole. Ano, většina bude argumentovat, že pedagogická fakulta není nejtěžší škola a zvládne ji každý blbec. Omyl.
Na většině škol skládáte státnice z jednoho Vašeho oboru, který jste si vybrali. Řekněme, že za tři roky jste prošli cca 12 předměty. Na inženýrském zrovna tak.
Ve finále však jsou to jedny státnice a jedna práce - bakalářka nebo diplomka.
Alespoň z mé zkušenosti musím říct, že u PedF UK je to trošičku jiná pohádka.

Pokud jste druhostupňový učitel, máte dva obory + společný základ (pedagogika a psychologie). Na bakalářském studijním programu projdete každý rok cca 12 předměty. V závěru těch tří let skládáte dvoje státnice - u mě to byl dějepis a základy společenských věd.

Na magisterském studijním oboru Vám sice ubydou předměty, ale více je kladen důraz na pedagogiku a psychologii. Na konci těch pěti let skládáte státnice troje - z pedagogiky a psychologie, dějepisu a základů společenských věd.

Nemluvě o tom, že samotný zákon o pedagogických pracovnících stanovuje, že jako učitel máte povinnost se i nadále po ukončení titulu vzdělávat. Takže další školení, kurzy apod. Ve školství Vaše studium prakticky nikdy nekončí. Učíte se pořád.


Pracovní doba.
 Jeden z hlavních argumentů je ten, že učitel přijde do práce v osm a nejdéle v jednu hodinu je doma. Vážně? Možná tak učitel na částečný úvazek. Rozhodně ne ten s plným a na vyšším stupni.
Ano, prvostupňařky opravdu končí se svou třídou třeba ve 12:00, ale víte, jaké to je věnovat se 4 hodiny denně malým dětem? Náročné. Po té, co skončí výuka se většina učitelek ještě následující 4 až 5 hodin věnuje tomu, co bude s dětmi dělat následující den.

Že odchází domů? Ano. Ve školství existuje něco jako přímá vyučovací činnost (samotná výuka) a nepřímá vyučovací činnost. V přímé máte při plném úvazku 21 hodin týdně a k tomu se Vám počítá 21 nepřímé - přípravy na vyučování. Tu nepřímou můžete provádět z domu a záleží na řediteli dané školy, zda po Vás chce, abyste po skončení výuky zůstali ve škole, či nikoliv.

Na druhém stupni je realita trochu jiná. Každý den máte jiný počet hodin. Ano, jeden den máte třeba jen 3, jiný pak naopak zase hodin 7, nemluvě o odpoledce.

ANo, jsou učitelé, kteří se v půl 1 odpoledne sbalí a odcházejí domů s tím, že už nepracují. Je však i velké množství těch, kteří svým připravám na další dny obětují hodiny.


Platy.
O tomto tématu toho moc říct nemohu, protože jsem ještě mladá učitelka a vyžiju krásně s tím, co mám. Je však nutné podotknout, že jako začínající učitel (často bez dodělaného titulu) nemáte leckdy více než 20.000 čistého.

Že to je adekvátní ohodnocení za tak málo práce, co máte?
Bude to možná znít jako klišé, ale ta práce opravdu není jednoduchá. Je náročná. Ne fyzicky, ale psychicky. Často zažíváte neúspěch. Často musíte usměrňovat 27 bzučících dětí. Často mluvíte 45 minut v kuse.  Vezměte si, že jako učitel se třeba nemůžete jen tak sebrat a odejít si na toaletu. Nevím, jak to funguje v ostatních zaměstnáních, ale tady máte téměř neustálou zodpovědnost za 20 - 30 dětí.

Prázdniny.
My se máme, že jo? Neustále máme prázdniny. A co ty dva měsíce v létě?
Upřímně? Raději bych ty dva měsíce pracovala s tím, že si dovolenou můžu vybrat kdykoliv během roku. Ale jako učitel nemůžete. Dovolenou čerpáte během hlavních prázdnin, na vedlejší prázdniny jste buď v práci a nebo si berete tzv. studijní volno.
Hezky se argumentuje tím, že se flákáme dva měsíce doma. Jenže i my, stejně jako naši žáci potřebujeme zasloužený odpočinek. Vy si ho vybíráte během roku také. V jakékoliv profesi. My ho jen máme dva měsíce soustavně a jindy to nejde.
Nemluvě o tom, pokud nemáte plný úvazek, počet dnů Vaší dovolené se Vám krátí. Stejně, pokud se nedej bože něco semele přes rok a Vy si musíte dovolenou vzít i částečně během roku. To se pak totiž stane, že třeba půl měsíce z prázdnin jste na neplaceném volnu. Ano, slyšíte správně. Neplacené volno. Pořád to zní tak růžově?

Učitelé nejsou tak důležití.
Je faktem, že to, co Vás ve škole naučí, tak většinu z toho v životě nepoužijete. Ale, co kdyby náhodou?
Nutno však podotknout, zda byste uměli bez učitelů číst. Uměli byste psát, počítat? Měli bychom lékaře, umělce, truhláře, dělníky, právníky a další profese bez učitelů? Neměli. Uvědomte si prosím, že všechy tyhle lidi to NĚKDO musel naučit. Kdo je to naučil? Učitelé.
Pokud si lidé v tomto státě nezačnou uvědomovat, že bez učitelů není občanská společnost společností, nejsme nic. Kde se všichni ti lidé, jejichž profesemi se všichni ohání, své znalosti naučili? Ve škole!!

Lidi, vystrčte své hlavy ze zadků a začněte přemýšlet. Vším čím jste, jste díky dvěma základním principům. Výchově a vzdělání. Vzdělání a vzdělanost je dle mého tím nejdůležitějším, co člověk může ve svém životě mít. Vzdělání je tou hodnotou, kterou Vám nikdo nevezme. Vzdělání a výchova je totiž to, co Vás činí platnými členy společnosti.

Neříkám, že jako učitelka mám patent na pravdu nebo na moudrost. Nemám. Nejsem neomylná, jsem člověk. A nejsem učitelka kvůli všem těm "benefitům". Jsem jím proto, že jsem přijala odpovědnost. Přijala jsem odpovědnost za vzdělání budoucích generací. Přijala jsem to dobrovolně s tím, že chci měnit osudy a životy svých žáků a chci na nich zanechat stopu. Pozitivní stopu. Neříkám, že kvůli svému vzdělání na to mám právo.
Chci, aby naše společnost byla společností demokratickou a občanskou. Aby každý z nás nesl odpovědnost za sebe, stejně jako za celek.
Chci vést své žáky k odpovědnosti, úspěchu a repektu. Chci, aby moji žáci oceňovali klady demokracie a občanské společnosti a aby byli její součástí. Aby aktivně mohli změnit náš svět. Aby se o to alespoň snažili.

Kdysi jsem řekla bývalím deváťákům jednu větu a dodnes ji mám namysli, kdykoliv si jdu stoupnout před třídu.
Můžete být kýmkoliv, kým si usmyslíte. 
Můžete vyvolat změnu. Musíte jen chtít. 


Nerada bych, aby tento můj článek zněl jako fňukání. To rozhodně není účelem. Jen bych ráda osvětlila všem, kdo tohle chtějí číst, že ve být učitelem nené tak růžové, jak si všichni myslí.