Studijní volno

Celý příští týden nemusím jít do práce. Hallelujah.
Je však třeba zmínit, že mnohem větší radost bych z toho měla, kdybych měla volno, jakože vážně volno. Jenže celý můj týden bude provázet nervozita a stres.

Mám před sebou poslední státnice. Ze ZSV. To nejhorší na konec. To, čemu jsem se úspěšně tři čtvrtě roku vyhýbala, protože vím, že nic nevím.(Jsem už jako Sokrates.) Vím, že je zde exponenciálně vyšší šance, že mě vyhodí, než u dějepisu a pedagogiky a psychologie.

Problém je, že ZSV obsahuje další samostatné vědy - politologie, ekonomie, právo, historie, sociologie, didaktika, antropologie, filozofie a etika. A bohužel se předpokládá, že dokážete znalosti jednoho podoboru prolínat s ostatními vědami. Musíte prokázat svůj všeobecný rozhled. Což nemám. Určitě ne ve filozofii a etice. Je to pro mě něco tak strašně mimo, že absolutně nechápu, jak jsem přes všechny ty filozofické a etické předměty dokázala projít.

A i když mám ještě týden, jsem už patřičně s nervama v kýblu. Nevím, jakou budu mít komisi. Pokud dobrou, ok možná to dám. Pokud špatnou asi se můžu otočit na podpatku a utéct.

Měla bych pokračovat v učení a čtení filozofických knih. Jenže jsem absolutně demotivovaná. Jsem strašně moc líná. A nesnáším se za to.
Takže částečně počítám s tím, že to nedám.
Na druhou stranu to pro mě bude osobní prohra. Nenávidím, když něco nedám a když mě z něčeho vyhodí. Kruci.
Uzavírám bludný kruh a místo vylévání si srdíčka se radši jdu zase učit.