Co stihnout do konce roku?

Blíží se konec roku a já klasicky bilancuji na hraně.
Na hraně toho, co dělám dobře a co dělám špatně. Pravděpodobně všechno dělám špatně. Zejména podle rodičů, žáků a vedení naší školy.

Tenhle blog jsem si založila již před dvěma lety, abych sem mohla sdílet svou pedagogickou inspiraci. Nakonec jsem zjistila, že to nikam nevede, protože jsem líná.
Líná psát na blog a líná dokonce dělat přípravy. Teda občas.

Když už přípravy mám, stojí za prd. Proč? Protože třída, kde je chcete aplikovat Vás neskutečně vytočí, takže se na metodu vyprdnete a prostě frontál. Aby jako za  trest viděli, že takhle teda ne.
Metoda zastrašování je ve školství dle mého to nejhorší. Jenže přiznejme si, na kolik procent všech žáků funguje pozitivní motivace? Na žádného. Na prvním stupni ještě OK, ale na druhém?
Rozhodně ne na mé škole. Žáci jsou tak zvyklí nic nedělat, že když po nich něco chcete, jde to pouze s výhružkou. Pokud úkol nesplníš, dostaneš za něj pětku.
I tak jej udělá polovina a té zbylé stejně musíte tu pětku dát.
Zábava.

No nic, ozvu se zase na začátku roku, kdy si dám nějaká ta předsevzetí a třeba se mi konečně podaří je dodržet a zlepšit se. Jdu si užívat vánoční pohodu s knížkou a pohádkami.