Já a můj konec školního roku

Hurá! Volejte sláva a tři dny se radujte! Nebo spíše dva měsíce se radujte. Jsou tu prázdniny.
Pro nás učitele to znamená dva měsíce placeného volna. Ano, je to prý nespravedlivé a často se setkávám s názorem, co bychom my učitelé ještě více chtěli?
V osm do práce, ve dvě jdeme domů a pořád máme prakticky prázdniny. Nenechte se ale mýlit.
Nikdo z těchto "kritiků" nevidí tu celoroční práci a dřinu.

Vaše přímá pedagogická činnost (ano, povolání učitele se skládá z tzv. přímé a nepřímé vyučovací činnosti) sice začíná v 8.00, ale pokud bydlíte na jiném konci Prahy, musíte vstávat v 5.45, abyste nejdéle v 7.30 byli na pracovišti. Tam Vás čeká cca 6 hodin přímé vyučovací činnosti, mezi kterou máte 10 minutové přestávky a většinu z nich trávíte jako dozor na chodbě - čili si nedojdete ani na blbé WC, nemluvě o nějaké svačině nebo tak něco. Když Vám skončí přímá činnost, nastupuje činnost nepřímá - plány na další dny, přípravy, aktivity, nedejbože testy a podobně.
Ono taková dobře propracovaná 45min hodina dějepisu vám ve finále zabere až cca 5 hodin příprav - prezentace, co jim chcete sdělit, co si mají zapamatovat, co si mají zapsat, nějaké opakování a samozřejmě nejlépe nějaká aktivita, protože frontální výuka je dnes dost odsuzovaná.

Pak ve finále přijdete do hodiny a 20 minut se s nimi dohadujete, že neudělali tohle nebo tamto, k tomu chcete zkoušet a nakonec Vám k probrání nové látky, zapsání a ještě její zopakování vyjde například 10 minut času - a pak se někdo divte, že se nestíhá za celý rok probrat látka!

K prázdninám bych ráda řekla tolik, že ať se Vám to líbí nebo ne, učitele je prostě potřebují. Celoroční koloběh stresu, nervů, příprav, urgování k odevzdání domácích úkolů, uzavírání známek, přezkušování, tvorba ŠVP a buhví jaké další blbosti Vás během roku vyšťaví na takový stupeň, že polovinu června nejste schopni dělat nic jiného, než jim dávat pracovní listy nebo jim pouštět filmy - nemluvě o tom, když je venku 35 stupňů a celý den vám do oken třídy pere sluníčko tak, že je Vám na omdlení. Fakt boží!
K tomu samozřejmě o prázdninách doháníte resty z fakulty, děláte přípravy na další rok, třídíte materiály, dáváte dohromady prezentace nebo pracovní listy a hurá poslední týden v srpnu do školy na "přípravný týden".
Nemluvě o tom, že Vás během července bombardují rodiče po emailu, jak jste si mohli dovolit dát jejich dětem z dějepisu 3 nedejbože 4! Protože podle rodičů máte být asi Copperfield a ze známek 4, 4, 5, 3, 5, 4, 3 máte vykouzlit při nejhorším dvojku a ještě se tvářit, že je vše v naprostém pořádku. Není.
Není a nebude.
Dokud se něco zásadně nezmění ve školství, v pojetí učitelů a celkově, české školství půjde do ještě větších sraček, přestane být zájem o pedagogické fakulty a NIKDO nebude chtít jít učit.
Protože přiznejme si, kdo by to ZA TY PENÍZE a neustálé hejty a kecy chtěl dělat?
Zvlášť který absolvent by šel učit, když první půlrok slyší jen o tom, jak je strašně špatné, že studenti pedagogických fakult učí a že jsou to učitelé bez 20ti let praxe.
Je mi z toho na nic.
Než budete odsuzovat učitele, pokuste se alespoň trošku porozumět jejich práci.
Není to žádný med, věřte mi.

Já vždycky brala učení jako své poslání a musím říct, že po roce jsem zralá se na to vykašlat.

Adieu.