Vlastně, co to plácám, ani nevím, jestli tyhle kecy někdo čte.
Edit mého života --> SZZ v kapse.
Co to pro mě znamená? Jsem bakalář. Yay.
Ano, měla bych se radovat, ale buď si to ještě neuvědomuji, nebo naopak mě děsí to, že mne od října opět čeká ten šílený školní koloběh.
Předměty. Zbytečnosti. Zkoušky. Diplomová práce. Státnice.
Nejhorší na tom všem je, že když jdete na dvouleté magisterské studium, ani se nenadějete a už si musíte vybírat téma Vaší diplomky a chystat se na státnice. Fuj.
O to víc mě děsí, kolikrát víc je toho k těm magisterským. To mám už teď pocit, že budu měsíc zavřená v noře a nebudu dělat nic jiného, než se šprtat. Pomoc.
Chtěla jsem náležitě oslavit ukončení bakalářského studia, ale jelikož jsou moci spolužáci znační sráči, musela jsem si to oslavit sama a provizorně. Nejdříve jsem si v DM koupila dvě rtěnky, protože holky, co si budeme povídat - těch není nikdy dost. Pak jsem si v Costě koupila ledové kafe a nakonec jsem skončila ve Wokin pro nudle, které teď do sebe cpu, zatímco píšu tenhle elaborát.
Bohužel tomu pořád něco chybí.
Pivo.
Ano, ten lahodný zlatavý mok, který prostě už ke mně a k mému studiu nějak patří. Ale nikdo semnou do hospody prostě jít nechce.
Budu končit, musím si konečně uklidit ten šílený bordel, co se mi v pokoji nahromadil za dva týdny a pak se musím připravit na pátek, kdy budu zase učit. Jee to mám radost. Navíc jsem ještě nepřečetla všechny eseje dětí na téma "Historie je učitelka lidstva.". No nebudu lhát už teď mě děsí, co se tam zase dozvím. V opakovacím testu ze šesté třídy jsem se například dozvěděla, že Jidáš (ano s velkým J a byla myšlena ta postava) je pečivo a nebo, že to byl bratr Caesara, který získal trůn. No, co se dá dělat.
S láskou a radostí v srdci
Bára
P.S. Pořád přemýšlím nad nějakou přezdívkou, ale ne a ne mě něco napadnout. Shit. Moje kreativita je někde na bodu nula. Zničilo mě to. Teď budu tak týden spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat